Michalo, bylo mi ctí zasednout vedle Vás ve studiu. Omlouvám se, že jsem se na židli, mimochodem nečekaně pohodlné, točil jako duševně zaostalé děcko, což snad nejsem, ačkoliv jsem se o tom diváky ze všech sil snažil svým projevem přesvědčit. Chvála těm, kteří ze sestřihu pro večerní vydání (a tím i pro web) vynechali můj nejslabší moment, z něhož byste se možná mohla pro příště poučit i Vy — neptejte se v přímém přenosu nepřipraveného, nezkušeného a navrch nesmělého konzultanta otázkou „Chtěl byste ještě něco dodat?“ Jménem budoucích obětí děkuji :-)
Mimochodem, Martin Smrt bez Martina Smrta.
