Francouzské radosti

Právě jsem se vrátil z hradu. Z Carcassonne. A taky z Viasu, od kanálu du Midi nebo třeba z Avignonu. Fotky jsou již tradičně k vidění v galerii.

To bylo tak. Shodou okolností jsem se dostal k zájezdu do Francie pořádanému PF UK a vyrazil tam s partou dalších neprávníků. Od konce srpna jsme zevlovali u moře v kempu La Dune u městečka Vias, poznávali okolí a všelijak sportovali.

Languedoc mě jedním slovem uchvátil. Určitě k tomu přispělo počasí, dřív v létě by mi tam asi bylo vedro. Teď jsme se bez zbytečných potoků potu projížděli na bicyklech a každých pár kilometrů potkávali úžasná městečka a vesničky, kochali se jejich úpravností, subtropickou květenou a lahodným vínem, které tady můžete ochutnávat prakticky na každém rohu.

Příjemně překvapili také samotní Francouzi, navzdory mým zkušenostem ze zimních cest za lyžováním jsme snad nikde neměli problém domluvit se anglicky. Po pár degustacích se smíříte i s tím, že některé věci tady prostě chodí jinak, a na tu pokladní, co se vykecává se zákaznicí, i když tam čeká deset dalších lidí, se usmějete stejně pěkně, jako ona na vás.

Korunu všemu nasadil jeden z vinařů, který nás doslova zahrnul dary. Když jsme bohatě ochutnali, za víno stočené do přivezených lahví odmítal jakoukoliv odměnu a protože na kole většinou člověk nevozí blbosti, kterými by mohl nečekaně někoho obdarovat, jednoho ze souputníků napadlo, že si od něj vezmeme adresu a pošleme mu společnou fotku nebo pohled z Prahy. Místo vizitky jsme dostali lahev místní chlouby s adresou na etiketě.

Cestou zpátky jsem se zamiloval do Avignonu. Z časových důvodů jsme tam stavěli jenom na hodinu a i to málo, co jsem viděl, by vydalo na dlouhé hodiny procházení, toulání se a dalších radovánek.

And Now for Something Completely Different

Tady končí povídání o Francii a nastupuje osobní závěr. Byli jste varováni, nečtěte to.

Nenávidím totiž tyhle návraty domů. Stojím u autobusu, loučím se s lidma, jejichž jména jsem si ještě před pár dny pletl a v hlavě mi zvučí, že mi budou chybět. Neřeknu to nahlas, vlastně je skoro vůbec neznám, pojí nás jenom zážitky několika posledních dní. Že budu v dobré společnosti, to se ukázalo velmi brzo - kdo neseděl v Kittovi a nikdy neznal zpaměti karty s letadlama, nepochopí ;-)

Stojím tam a sotva stíhám zamávat holce, kterou bych chvílema nejradši zabil, se kterou se prý nedá vydržet víc jak pár dní a která by se, jak se tak říká, ke mně stejně nehodila, ale když nasedá do auta a mizí, jsem z toho tak nějak v prdeli, protože ji určitě hodně dlouho neuvidím a to její popichování mi chybí už teď. O něco později sednu do auta já, pustím rádio a ozve se muzika, o kterou několikrát škemrala u Honzovy kytary. Miluju náhody.

À bientôt mes chers amis!